GARANCE BEZPEČNÉHO NÁKUPU

pecet

Z důvodu COVID se mohou expedice objednávek prodloužit. Zákazníka budeme informovat. Děkujeme za pochopení.

Maminka mi dala syna

Hned v úvodu bych chtěla moc poděkovat mé úžasné sestře, že zde mohu dát její životní příběh. Mám Vás moc ráda, pro vás bych šla až na konec světa.

Maminka Monika s Matyáskem

 

Maminka mi dala syna

O tom, že jednoho dne budu mít miminko jsem snila už jako malá holka. Hrála jsem si na maminku a moje panenky byly moje děti. Myslela jsem si, že je mi souzeno být matkou a to je (byl ) i můj životní cíl.

Ale co život nechtěl.... V pubertě se dostavil šok.... Velmi často mě bolívalo břicho, a to vedlo k mnoha vyšetřením. Doktoři nevěděli co se mnou tak si mě přehazovali jako horkou bramboru. Jednoho dne, díky ultrazvukovému vyšetření přišli na to že v břiše mám něco ,co by tam být nemělo, tak mě poslali na velké gyn.vyšetření pod nárkozou a zjistili že v břiše mi nic nepřebýva nýbrž chybí.

Po probuzení z narkózy mi doktoři sdělili že nemám dělohu, že trpím vrozenou genetickou vadou a že nikdy nemůžu mít vlastní dítě. Bylo to hrozné a těžké, vždyť jediné po čem jsem v životě toužila bylo dítě a teď mi jen tak řeknou že ho mít nemůžu. Bylo těžké s tím žít a před kamarádama se tvářit že je vše v pořádku ale já byla strašně nešťastná a hodně nocí jsem kvůli tomu probrečela. Nedalo se nic dělat, život šel dál...

Dlouho dobu jsem tento problém nijak neřešila. Začala jsem to řešit a hledat různá řešení až ve chvíli, kdy jsem potkala svého přítele, dnes už manžela, a věděla jsem že s ním bych dítě chtěla. Hledala jsem na internetu různé možnosti, a jediná dostupná možnost byla náhradní matka, tj. žena která by odnosila moje dítě. Jenže nepsané pravidlo je, že ženy které chtějí být náhradními matky si za to berou nemalé peníze a ty já neměla a jelikož platím já i můj partner hypotéku tak by nám na to ani nikdo nepůjčil. Takže se to muselo řešit jinak...

Naštěstí mám užasnou rodinu a tak mi nabídla má sestra a má mamka že to pro mě udělají. Přemýšlela jsem nad sestrou, jenže ta tehdy neměla žádné své dítě a já nechtěla aby první dítě které by porodila musela dát mě. Takže to zbylo na mamku. V době kdy jsme to začali řešit bylo mamce 46 let,a i tak vůbec neváhala a šla do toho. Několikrát jsem jí říkala ať si to dobře rozmyslí, že se nebudu zlobit když to nebude chtít udělat, že na ní nechci tlačit, ale ona si to nerozmyslela, řekla bych že už byla pár let připravena na to že to udělá. Musím ještě podotknou, že mamka má tři dcery, v tě době jim bylo (25, 23, 6 let).

Domluvily jsme si s mamkou schůzku v centru léčby neplodnosti a tam jsem se setkaly s doktorem, se kterým jsme celý postup probrali a on souhlasil s tím, že do toho půjdeme. Takže začalo pravidelné chození k doktorovi a hormonální léčba, píchaní injekcí a nakonec odběr vajíček, odebrali mi kolem 20 vajíček a z toho se jim podařilo udělat 13 embryí. Na první pokus jsme dávali jen jedno embryo, nechtěli jsme riskovat dvojčata, což už by byla na mamčin věk moc velká zátěž. Nastalo 14 dní čekání na výsledek. Po uplynutí této doby jsme volali na kliniku a tam nám bohužel oznámili že to nevyšlo. Mezitím jsem ještě skončila po oběru vajíček v nemocnici s torzi jednoho vaječníku, který mi museli nakonec vzít.

Jelikož byl zrovna předvánoční čas tak jsme si řekli, že druhý pokus necháme až na Nový rok. Nastal čas na pokus číslo 2 , doktor nám řekl že by bylo lepší zkusit dvě embrya, že je větší pravděpodobnost aby se chytlo aspoň to jedno. Po dlouhém zvažování jsme nakonec rozhodly tak jak doktor říkal a nechaly jsme dát dvě embrya. a opět 14 dní čekání ...

Po 14 dnech jsme byly u sestry na návštěvě a připravovaly jsme se na to, že budeme volat, ale měly jsme strach vůbec se nám do toho nechtělo, měly jsme strach že zase řeknou to co předtím. Tak jsme měli položený telefon na stole a jen se na něj bezmocně dívaly a neodvažovaly jsme se volat. Když v tom najednou začal telefon zvonit a volalo neznáme číslo, tak to mamka zvedla a šla telefonovat, a najednou jsme se sestrou slyšely jak mamka volá nadšeně do telefonu VÁŽNĚ? OPRAVDU? JÉÉ MOC VÁM DĚKUJEME ZA SKVĚLOU ZPRAVU, a my už věděly že nám volali z kliniky, mamka přišla za náma do pokoje a plakala štěstím ono to vyšlo, ČEKALY JSME MIMINKO!!

Na všechny kontroly jsem chodila s mamkou, skoro všechen volný čas jsem byla sní, pomáhala jí s čím se dalo. Bylo to dlouhých 9 měsíců. Sledování jak moje miminko roste a né v mém břiše, jak mamku kope a já to necítím, pokaždé když jsem si sáhla na břicho tak přestal kopat, jinak všechny ostatní kdo si na něj sáhli kopal. Strašně jsem se těšila až se narodí a bude konečně u mě. Všechny kontroly a vyšetření dopadly dobře, všechno bylo v pořádku. Naše miminečko si vesele rostlo, a čím bylo větší tím víc mamku trápilo. Na posledním screeningu nám konečně řekli pohlaví a bylo jasno, že budeme mít malého fotbalistu, který se v břiše ani na chvilku nezastavil.

Měsíc a půl před porodem jsem se dnes už s manželem vzali, což bylo nutné aby po porodu vše probíhalo tak jak by mělo. U nás se zákony na náhradní mateřství nevztahují, a proto platí, že matkou je žena, která dítě porodila a bohužel ne biologická matka a z toho důvodu je třeba dítě potom adoptovat.

Porod jsme si naplánovali na 19.9.2014, jelikož jsme se rozhodly že se bude rodit pomocí císařského řezu. U porodu jsem byla já i manžel, bylo to hodně emotivní když jsem poprvé uviděla malého a když jsem ho poprvé sevřela v náruči. Šla jsem naše miminko ukázat jeho babičce, která mi jej odnosila a díky které mám své dítě. V porodnici jsme si s mamkou domluvily společný pokoj a o malého jsem se už starala já. Moc hezky se k nám v porodnici chovali, ještě se tam nikdo nesetkal s takovým případem tak všichni byli na nás zvědaví. Po 4 dnech v nemocnici jsem si mého malého prince Erika odnesla domů a dnes už má 3 roky a je naprosto úžasný. <3

 

TÍMTO DĚKUJI MOJÍ SKVĚLÉ MAMINCE. DÍKY TOBĚ MAMINKO, MÁM TO NEJVĚTŠÍ ŠTĚSTÍ NA SVĚTĚ. MÁM TĚ MOC RÁDA :-*.. Děkuji :)

2017 © MALÉ LÁSKY. Všechna práva vyhrazena. Shoptet.cz Shoptet.cz - e-shop

Zpět na výpis článků Zpět do obchodu