GARANCE BEZPEČNÉHO NÁKUPU

pecet

Neplánované - chtěné/nechtěné miminko.. Co dál?

Jsou tři hodiny ráno, spím v ložnici se svou 14 měsíční holčičkou a 3 letý syn spí u sebe v pokojíčku. Po celém těle cítím horko a zároveň chlad.. něco se se mnou děje. Vyběhnu z postele rovnou na toaletu s takovými křečemi v břiše, jaké jsem snad nikdy neměla. Zvracela jsem hned, co jsem doběhla, ale tím to neskončilo, křeče v břiše byly opravdu šílené až jsem si párkrát myslela, že omdlím. Telefon i manžel v ložnici ... nakonec jsem to zdárně ustála a kolem šesté si teda šla ještě lehnout netrpělivá, že jsem opět, letos už podruhé, někde chytila střevní chřipku. Celá naštvaná, co mě zase s dětmi čeká .. a to nemluvím, že u nás byla včera návštěva.

Soda, Enterol a omluva dopředu za nákazu návštěvy, to mě čekalo hned druhý den ráno. Druhý den už mi naštěstí bylo jen těžko, tak samo třetí den i čtvrtý den. Děti, manžel i návštěva, všichni jsou v pořádku. Tak mi asi jen nesedlo nějaké to jídlo.
Pátý den, kdy mě pobolívalo břicho přišla první vtipná poznámka od kamarádky na téma těhotenství a hned odpoledne už to napadlo i moji mamku. Moc mě to pobavilo .. doma dvě malinké děti a sex? Jednou za tisíc let přece ... šestý den jsem donutila manžela test pro jistotu koupit, myslela jsem, že teď už mě břicho bolí ze stresu, že jsem opravdu těhotná. Ještě večer jsem to zkusila (nikdy jsem nečekala na ranní moč, nikdy jsem zo do rána nevydržela) ...

// ...Takové dvě silné čárky jsem neměla ani u jednoho dítěte na které jsme netrpělivě čekali. Popadla mě panika a plakala jsem a plakala. Hlava mi to nepobírala.. jak se to mohlo stát? Proč mě, proč teď? Co dál? Však já mám doma dvě malinké děti, už teď to je pro mě náročné, už teď mi mnohdy docházejí síly.. manžel chtěl vždy tři děti, já jeho názor úplně nesdílela, ale třetí o něco později by mi taky nevadilo. Hlavou se mi prohnaly snad všechny myšlenky a věděla jsem, že není na co čekat a hned na druhý den jsem se objednala k mému panu doktorovi. Těhotenství mi potvrdil, nějaký 7-8 tt. Pořád jsem nevěděla co dál, pocity jako na houpačce, celá unavená, uplakaná a vyčerpaná jsem si nechala vypsat papir k interrupci. Sama ani nevím, jaký mám na interrupci názor. Objednala jsem se do nemocnice a mám 4 dny na to, rozmyslet se co chci a nebo nechci.


Myšlenek milión, milión rozhodnutí, milión odůvodnění. Stavíme teď domeček, chceme se stěhovat a zařizovat . Udělat v létě krásnou zahradu a dětem pěkný domov. To přece nezvládnu těhotná, už teď mi je špatně jako hrom. Zase 9 měsíců těhotná, zase porod, zase kojení.. vždyť jsem dva měsíce zpátky přestala!!! Myšlenek milión, ale žádné rozhodnutí nepřicházelo.. děti od sebe budou méně než dva roky a méně než 4 se starším synem. To přece není fér ani k těm dětem... ale jít na potrat? Ještě když to třetí časem plánujeme? To je nezodpovědné .. jen pro mé pohodlí ..? Manžela mám, peníze na tři děti taky nějaké máme .. v domečku máme 3 dětské pokoje.. teď se to ale nehodí.. je to moc brzo... necítím se být typ maminky na 3 tak malé děti. Ten osud mi fakt dává .. je to osud? Nebo si tohle nemám říkat a být ráda, že se dá tato situace vyřešit malým dopoledním zákrokem? Den kdy jsem objednala v nemocnici na půl sedmé ráno se blížil a rozhodnutí žádné .. kupodivu ani manžel si není jistý .. a to je co říct!! Karanténa vyhlášena .. napadá mě strach, že nikdo ani neví, co ten virus udělá s tak brzkým těhotenstvím..

Ráno jsem vstávala v 5 v domnění, ze budu vědět co dělat .. nevím .. já to prostě nevím .. co je správně, co je lepší, co je zodpovědnější.. manžel taky neví. Jdu do sprchy .. musím se chystat, za hodinku tam mám být.
Sedím v čekárně a už jsem na sebe opravdu naštvaná, prostě neslyším žádný vnitřní pocit .. žádný!!!!! Klient číslo 4 do ambulance 2.. postavila jsem se a šla, ale už jsem citila, že je ve mě něco jinak ..

Vejdu tam a vidím sestřičky, ukazují mi, kde se mám posadit na příjem. Ale moje tělo jde přímo k nim ...

Prosím mužů to dneska zrušit? Vyhrkla jsem na ně a v tom momentě jsem začala tak plakat, že jsem sama sebe nepoznávala. Vnitřní pocit nakonec přišel .. sestřičky na mě s údivem koukaly a v ten moment mi začaly blahopřát ..

Na blahopřání jsem se opravdu necítila. S pláčem jsem vyběhla z nemocnice a plakala v autě ještě hodinu.. 

První fáze doma přišla smiřovaní se se situací a výběr nového auta (asi Multivan, nevím do jakého jiného by jsme se vlezli)..

Oznámit to rodině a přátelům pro mě bude velice obtížné .. už ty pohledy když jsme čekali druhé mimčo (od sebe jsou o dva roky a jeden měsíc) .. všichni mě spíš litovali, ale nakonec to byla dobra volba a vše krásně zvládáme a i když třetí bude masakr, tak to taky nějak zvládneme!!!! Určitě to bude těžké, ale věřím, že časem najdu plno pozitiv..

Vím, že nejsem první ani poslední na světě, komu se tato situace stala a je to velice těžké. Je to pár dní od mého rozhodnutí si mimino nechat a už teď jsem opravdu hodně přehodnotila svůj život a své názory. Maminky je to jen Vaše rozhodnutí a co Vám radí kamarádka nebo třeba maminka.. nejste jedna osoba, nemáte stejné pocity a názory. Nechte rozhodnout své srdce, určitě to zvládnete. Velká rodina je úžasná a uvidíte, že jednou za toto rozhodnutí budete rády.

Na závěr bych ráda napsala jednu krásnou myšlenku.
Vše se děje z nějakého důvodu, třeba právě toto miminko najde lék na rakovinu nebo se o nás postará až budeme staří a nemohoucí.

Věřím v to ...

 

Když Vám život dává náznaky a vy jste slepá:

  • Na srazu z vysoké školy jsem po 3 skleničkách vína až do neděle prospala a bylo mi dost špatně.
  • Malý mi říká týden před zakoupením testu: Maminko, ty máš ale pěknou NOVOU pneumatiku... a hladí mi bříško.
  • Pátý večer vylívám nedopité kafe z rána.
  • Ložnice začala hrozně smrdět, asi tam něco umřelo.. :D

2017 © MALÉ LÁSKY. Všechna práva vyhrazena. Shoptet.cz Shoptet.cz - e-shop

Zpět na výpis článků Zpět do obchodu